V současnosti se téma dobrovolná bezdětnost objevuje čím dál častěji. Není se čemu divit – ženy se totiž dnes čím dál více uchylují k bezdětnosti a v blízké budoucnosti tomu pravděpodobně nebude jinak.
Velký vliv na to jistě má současná doba, která neklade žádný nátlak a požadavky na společnost. My se tak můžeme svobodně rozhodovat o svém vlastním životě. Ženy se proto také mohou svobodně rozhodnout, zda chtějí děti či nikoli. Dnešní doba má v tomhle ohledu nespornou výhodu, protože si můžeme rozhodovat o své budoucnosti samy. Kdyby tomu tak bylo už dříve, pravděpodobně by se ženy mnohem méně uchylovali k plození potomků. Jenomže žena se nechávala strhnout požadavky z okolí – poslouchala muže, rodinu, společnost a moc na výběr neměla.
Mít potomka jenom na základě nátlaku ostatních je pro ženu opravdu nešťastná volba. A díky tomu, že je dnes taková doba jaká je, žena by se rozhodně měla rozhodovat dle toho, jak to sama cítí. Ne každá žena totiž cítí mateřské pudy a potřebu mít potomky.
Tohle někteří velmi těžko chápu, protože takové cítění a potřebu mají, stejně tak jako stereotypní pohled na život, respektive potřebu založit rodinu, zplodit potomky a něco tu po sobě zanechat. Pro některé ženy je však mnohem důležitější vlastní život, kariéra a svoboda. Rozhodně to nevypovídá o tom, že by žena kvůli tomu měla být jakkoli špatná, bezohledná či sobecká.
Naopak si uvědomuje, že výchova dítěte není nic pro ni, nemá k dětem vztah a nebyla by dobrou matkou. V takovém případě, kdyby neposkytla dobrou budoucnost a milující náruč svému dítěti, bere vlastně na společnost ohled. Co se jeví více sobečtější, tak rozhodnutí mít dítě za každou cenu, ačkoli mu nemůžeme poskytnout naprostou lásku a oddanost, materiální zabezpečení či kvalitní podmínky pro život. To si ne všichni rodiče, kteří se rozhodnou mít dítě, plně uvědomují.
Pokud si žena chce pořídit dítě, neměla by se rozhodovat podle aktuálního citového rozpoložení či rozkolísanými hormony nebo pouze z nějakého rozmaru či plezíru. Je to rozhodnutí, které má za následek závazek na celý život. A je to závazek pro ženu i muže, tudíž jejich touha by měla být oboustranná a dlouhodobá. Málo kdo si závažnost tohoto závazku skutečně a plně uvědomuje.
Ženy, které se uchýlí k dobrovolné bezdětnosti, si tento závazek většinou uvědomují. Často se tak musí vzdát svých koníčků, volného času, finanční nezávislosti a vlastně téměř vše podřídit a obětovat dítěti. A pro nějaké ženy je stále prioritnější jejich práce, nezávislost, cestování, plnění si svých snů. A i když má žena ve svém partnerovi oporu a stabilitu, nikdy si nemůže být stoprocentně jistá, že nezůstane sama a skončí jako samoživitelka.
Mít dítě je opravdu dost finančně nákladné, ale i psychicky a fyzicky náročné. Ale pak jsou i ženy, které by se dítěti nebránily, ale nenašly správného partnera pro život, a proto se mateřství zřekly. Je to rozhodně lepší varianta, než mít dítě za každou cenu, jen proto že na to má žena věk, než být na výchovu sama a zajistit dítěti život bez otce.
Nejčastěji dobrovolně bezdětné ženy mají jasno již v raném věku, že děti nechtějí. Může to být ovlivněné nějakými zkušenostmi z dětství, kdy se jejich pohled na mateřství radikálně změnil. Často se pak u nich neprojeví žádné mateřské pudy a naopak se větší láska projeví například ke zvířatům.
A v současné době má na jejich rozhodnutí také vliv okolní dění a aktuální situace ve světě. Někdo jednoduše nechce přivést dítě do dnešního zrychleného digitálního světa, obává se vývoje ekonomiky i politiky a celkově nevidí pozitivně budoucí směřování této společnosti. Dobrovolně bezdětní lidé mají většinou jasně srovnané priority i životní postoje. Rozhodně se pak není čemu divit, že se lidé čím dál více uchylují k bezdětnosti.
Žena v dnešní společnosti již není jen hospodyně a rodička potomků. Může se věnovat skutečně tomu, co ji dává v životě největší smysl a naplnění. Není důvod pak takové ženy odsuzovat a jakkoli na ně tlačit, jelikož ve svém rozhodnutí mají jasno.
